exhibition

[Kupka Exhibition in Prague]

Kupkova výstava v Praze


ID: 55, Status: proof read
Exhibition period:
Apr 15‒May 17, 1906
Type:
solo
Organizing Bodies:
Společenský klub "Slavia"
Currency:
F (French Franc)
Quickstats
Catalogue Entries: 132
Types of Work: painting and drawing: 21, other medium: 5, unknown: 106
Artists: 1
Gender: female: 0, male: 1
Nationalities: 1
collapse all Catalogue View List View
Date Title City Venue Type
Organizing Committee
"Architektonická úprava místností a katalog [Architectural Adjustement of the Halls and the Catalogue]: Arch. J. Gočar.", n.p.
Catalogue
Katalog Kupkovy výstavy v Praze. Prague 1906.
Nr. of pages: [PDF page number: 29].
Holding Institution: Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze
Preface
Macek, Ant.: Slovo úvodní, 4 p.

"Vzpomínám živě oněch umělců středověkých, kteří své myšlénky, za něž čekala by je hranice, kdyby je pronesli slovem či v knize, tesali na průčelí kathedrál. V umění výtvarném bylo vždy více svobody, nedosažitelné nám, kteří rádi bychom si ulevili slovem, vyřkli otevřeně to, co máme na srdci – tato svoboda volného vyjádření svého nitra bude však dotud nemožná, dokud budou trvati řády sociální, založené na moci a násilí. Nedivíme se, že umění Kupkovo bylo tak radostně pozdraveno, neboť v Čechách i na Moravě cítíme více než kde jinde na západě, co nás dusí a brání nám prohlédnouti k jasnému světlu. Nemáme u nás dne, nýbrž jakési smutné příšeří, v němž těžce se živoří, kde zápas o chléb nedá nám mnohdy ani mysliti na to, čím trpí naše nitro. Ale ve chvílích, kdy se zamyslíme a rozhlédneme, vystoupí nám jasně rozpor našeho nejvnitřnějšího cítění se světem, jenž nás obklopuje; cítíme, že naše morálka není morálkou světa, že to, co v hlubinách srdce svého nazýváme komedií a bláznovstvím, má za dnešních řádů ohromnou moc výkonnou, jež dovedla by nás zničiti, kdybychom propagovali otevřeně to, co na dně duše nosíme a o čemž musíme mlčeti. Rodíme se již s maskou lži a ta neopouští člověka ani u hrobu.
Jako Komenský, kráčeje kolem běd, směšností, bláznovství a ničemností lidských ulevil si jadrným: Neřádové jsou toto! jako Rabelais bezuzdným gallským smíchem v grandiosních karrikaturách dovedl raziti dráhu volné myšlénce lidské, tak i Kupka bojuje s onou bezohledností, odvahou, dosud tak cizí u nás, kde materielní odvislost spoutala i spoutá ještě tolik jinak velkých lidí, kteří však v jistých věcech jdou s tím, čemu nevěří, o čemž v hlubinách duše jsou přesvědčeni, že je to šílenství, o nic menší nežli představy nejubožejšího černocha.
Jestliže spisovatelé dnešní užívají zhusta slov, by zakryli svoje myšlénky, u Kupky je naopak: co na srdci, to ruka kreslí. Kreslí se zápalem, v jeho postavách je plnost života, horkého života, který podává beze všeho zastírání, beze vší ctižádosti, beze vší lačnosti po oněch blýskavých poctách, jež dává společnost těm, kdož jí dovedou lichotiti a baviti. Kupka nemluví řečí bohů, čili správněji řečí ctižádostivých fanatiků; tento muž vášnivého, hlubokého cítění, tento milenec života nechce býti ničím více než celým člověkem, žíti život svobodně a plně. Jeho zrak dívá se v nekonečnost. Ty pohledy do vesmíru, s mlhovinami a roji hvězd vrací se tak často v jeho velkých dílech i menších kresbách, ona záhadná modrá hloubka, jež dává tušiti taje vesmíru, zrcadlí se v jeho nitru.
S výše, kde vane čistý vzduch, kam nedoléhá hřmot hamižného plahočení lidských ubožáků, kteří domnívají se, že také žijí, s výše, kam nesáhá moc peněžních králů a všech těch utlačovatelů a katů lidstva, lhostejno v jakých šatech či pod jakými tituly vystupují z té výše, kde má jenom nekonečný vesmír plný hvězd nad sebou a mravní zákon v svém nitru, dívá se umělec dolů na svět. Chápeme: tento člověk nikdy se neprodal, nikdy nelichotil za zisk či výhody; všechna korrupce, vládnoucí světem, našla v něm nesmiřitelného odpůrce.
Nač vykládati jeho cykly: „Peníze“, „Naboženství“, „Mír“, nač glosovati jeho obrazy jako „Cesta ticha“, „Vzdor“ a jiné? Jistě každý, kdo před jeho díly nechá volnost svému nejvnitřnějšímu přesvědčení, pustí z mysli všecky ohledy, zapomene všecky konvenční lži, ke kterým je denně donucován, pochopí ihned beze všech vysvětlivek, co chtěl umělec říci. To není tendence, zaujetí pro jednu ideu, jednu věc, jednu stranu, toť bezohledný soud nad celým neudržitelným řádem dnešním, soud člověka, který se dívá naň zdravýma očima svýma, bez brejlí Mámení, beze všech pós a komedií, bez nichž si bezmála lidskou existenci představiti nedovedeme. Není divu, že tací velcí lidé, kteří se osvobodili ode lží společenských jako El. Réclus, milovali českého umělce, jeho ducha blízkého a stejně cítícího.
Dnes můžeme říci s radostí, že i u nás nalezl dosti ctitelů. Slovo „ctitelů“ je však špatným označením. Neboť tím, co zveme poctami, Kupka vždy pohrdal, nikdy nesnažil se obestříti, byť jen trochu gloriolou, ale radostně stiskl ruku každému, v kom poznal člověka přímého, prostého, odpůrce přetvářky, hamižnosti a všech nectností otroků kapitalismu a zbožných chytráků.
Jako umělec vyrostl Kupka z české půdy, miluje krásná, zdravím kypící těla jako Manes. Rys českosti pozná se v něm vždy. Nedotčen křesťanstvím, plný životní síly a energie žil bouřlivým životem, často plným útrap, ale přece životem řekl bych záviděníhodným, uvážíme-li, jak žijí a žíti musí tisíce a tisíce intelligentů u nás. Ti ušlápnutí budou viděti v Kupkovi bratra své duše a budou se obdivovati nejen jeho smělé technice, jíž vrhá kresby své na papír, nejen bystrosti jeho postřehů, jeho malířského vidění, nejen historikovi, vypravujícím o životě moderním v přečetných rázovitých, tušových kresbách, ale především umělci, který světový názor svúj vyjádřil pronikavě, odvážně a vrhl plamenný protest proti znehodnocování, kažení, ničení toho, co má člověk nejdražšího: lidského života.
Popírači života, lidé, jež kvalifikovati jadrně a správně nedovolí veřejná moc a ochrana, které se těší, už se postarali v aféře prof. Judy, aby obecenstvo pražské bylo upozorněno na dílo Kupkovo. Nechť i Praha je uvítá jako svěží zavanutí jarních vichrů, provázejících pučení a prvé květy."
Catalogue Structure
"Cyklus obrazů k dílu Élisée Recluse 'Člověk a země'", cat. no. 16-42
"Cyklus 'Mír'", cat. no. 67-81
"Cyklus 'Náboženství'", cat. no. 84-98
"Cyklus 'Peníze'", cat. no. 102-112
Additional Information
Other Mediums listed

+Gender Distribution (Pie Chart)

+Artists’ Age at Exhibition Start(Bar Chart)

+Artists’ Nationality(Pie Chart)

+Exhibiting Cities of Artists(Pie Chart)

+Catalogue Entries by Type of Work(Pie Chart)

+Catalogue Entries by Nationality(Pie Chart)

Name Date of Birth Date of Death Nationality # of Cat. Entries
František Kupka 1871 1957 CZ 127
Recommended Citation: "Kupkova výstava v Praze." In Database of Modern Exhibitions (DoME). European Paintings and Drawings 1905-1915. Last modified Sep 29, 2018. https://exhibitions.univie.ac.at/exhibition/55