[XXVIII. Exhibition of the Union of Fine Artists Manes in Prague. Artwork Collection by the Sculptor Émile A. Bourdelle]

"Výbor S. V. U. „Manes“ v Praze [Committee of Union of Fine Artists "Manes" in Prague]:
Starosta [Mayor]: Jan Preisler.
Kamil Hilbert; Jan Kotěra; Otak. Nejedlý; Otak. Novotný; Artuš Scheiner; Stan Sucharda; Karel Špillar; Jan Štenc; Jan Štursa; Max Švabinský.
Plakát [Poster]: F. Kysela.
Tajemník [Secretary]: V. K. Kieswetter.", n.p.

Nr. of pages: [PDF page number: 49].
Holding Institution: Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze

[no author]: A. Rodin o E. A. Bourdellovi, 6 p.

"Před otevřením výstavy sochaře Bourdella v pavillonu Manesa napadlo nás zeptati se u mistra Rodina, jak smýšlí o díle svého mladého soudruha, který jest trochu jeho žákem a hlavně jeho přítelem. Žádné jiné mínění nemohlo býti zajímavějším pro naše čtenáře, kteří nezapomněli na výstavu Rodinovu, její skvělý úspěch a nadšené uvítání, jaké připravila tehdy Praha velkému francouzskému sochaři. A okamžitě, sotva jsme se vytasili se svou otázkou, ochotný a vlídný výraz Mistrův byl nám dobrým znamením.
„Bourdelle! Blahopřeji upřímně svým pražským přátelům, že pomyslili na výstavu jeho díla. A chcete-li znáti moje mínění o jeho sochařském díle, jsem ochotem vám je říci, a to tím spíše, že Bourdelle jest z lidí, a z umělců, o nichž jest nutno mluvit. Jest z předvoje budoucnosti.
Mám rád jeho sochařské dílo, tak osobité, odpovídající jeho citlivé přirozenosti, jeho vášnivému a ohnivému temperamentu. A nacházím v něm jistou delikátnost, která jest vlastní pouze opravdu silným. Strhující úchvatnost jest charakteristikou talentu Bourdellova. Jeho sochařství jest živé, jest attické, důkazem jeho rozkošné figurky, v nichž najdete živný půvab Tanager. Po starých Řecích přináší on poslední nuance krásy, dovede dáti zářiti onomu pravidelnému světlu, které zahaluje všechno za krásných dnů.
Bourdelle jest Řek z jižní Francie. Zcela mlád přišel do Paříže, kde vstoupil na scénu jako mladý býk do areny, se svými přirozenými silami, a hned na to vidíme ho zápasiti s celou obratnostní picadorů protřených všemi úskoky našeho umělého života. Vstoupil na akademii do atelieru Falguiérova: ale mistr a žák byly povahy příliš příbuzné, nadáni oba stejnou citlivostí. Rozešli se brzo. Ostatně škola byla by působila na Bourdella jen zvykle škodlivým vlivem; byla by proušila jeho osobnost, zavedla jeho přirozené dary, ochladila jeho talent. Protože nedovedli řídit jeho prostředky, jeho schopnosti, zapřáhli ho, ale pode jho! Jest to stará historie celé řady nadaných lidí, který scházela nutná energie, aby se vybavili z úředního poručenství stařeckého ústavu, který jest pouze praktickou organisací beze všeho uměleckého svědomí.
Na štěstí mocný temperament Bourdellův vzepřel se mohutně. Dalou dodával mladému sochaři odvahy, a on odepřel súčasniti se soutěže o římskou cenu. Byl zachráněn.
Ale svou krásnou osobitnost uvědomil si až u mne. Naučil jsem ho, aby nedůvěřovalsvé velké snadnosti; upozornil jsem ho na toto nebezpečí, které by byla škola jistě posílila.
Seznámil jsem se s Bourdellem před patnácti lety. Bylo to před „Balzacem“. Kolik radostných chvil jsem zažil od té doby, kolik milých překvapení ještě nyní, když se mi poštěstí, bohužel příliš zřídka, vyhledati ho v jeho atelieru! Co tu nových nálezů! co radosti, shledám-li tu modelace, které jsem tušil během svých studií a které jsou tu realisovány!
Moje vděčnost k Bourdellovi bývala tak veliká v takových chvílích, že vám to nedovedu ani říci. A tu oba dva, nakazivše všechny, kdo tam byli, svým žárem a svým nadšením, naplnili jsme dílnu veselostí! Budoucnost byla naše! Ah, bože můj, jaké dobré chvíle! Prodlužovali jsme je výborným snídáním, při němž se sešla celá rodina sochařova.
A každá návštěva byla vždy záminkou k všeobecné veselosti. Ostatně tato domácnost Bourdellova jest vůbec velmi charakteristickým podíváním pro psychologa. Jest podivuhodno viděti tohoto ohnivého umělce, tohoto pracovníka, tohoto muže činu, jak zachvacuje k činnosti, k životu, k nadšení všechny, koho má rád kolem sebe, s kým rád mluví, jak sděluje všem, ženě, dětem, modelům, žákům, soudruhům svůj vnitřní oheň. Zvláštní znamení: Bourdelle první projeví vždy cit, který ostatní vždy hned sdílejí.
Mohl bych se dlouho šířiti o jeho kvalitách sochařských. V posledním Saloně Národní Společnosti obdivoval jsem jeho poprsí Ingresovo, prodchnuté mistrovstvím velkých sochařů XVIII. století, kde zdá se, že umělec šel od jistoty k jistotě, bez váhání i oprav.
Od Bourdella pochází také pomník Národní Obrany postavený v Montaubanu, jeho otčině. Toto dílo bylo velmi kritisováno v Paříži i v Montaubanu. Nicméně jest pravda, že jest to velké dílo epické, – z nejvzácnějších rozmachů současného sochařství. Jest pozoruhodné, jak tento pomník, pozorujete-li ho v celku, zvláště na dálku, zachovává svou velikost a jednotnost, díky rozdělení a hře velkých rozhodujících valeurů. Znova hlavně vyloučením obvyklých prostředků, které bývají tak trapně patrny v dílech Školy, svěžestí, bezprostředností vidění i provedení řadí se tento pomník Bourdellův k dílům nejkrásnějších dob.
Bourdelle takto ovšem nemohl než uraziti všechny, kdož jsouce vychováni naší dobou, těší se rychlým úspěchům, hovíce konvenčnímu vkusu, který jest i jim vlastním a snadným.
Za to ovšem také Bourdelle přispěl k obrození současného sochařství, pokud to vůbec bylo možno za našich dnů.“

ÉMILE ANTOINE BOURDELLE
A la veille de l'ouverture de l'Exposition du sculpteur Bourdelle à la Société Manes nous avons eu l'idée d'aller demander au Maître Rodin ce qu'il pense de l'oeuvre de son jeune collègue qui est un peu son disciple et surtout son ami. Nulle opinion ne pouvait intéresser davantage nos lecteurs qui n'ont pas oublié l'exposition de Rodin lui-même, son éclatant succès, et l'accueil enthousiaste que Prague fit alors au grand sculpteur français.
Et, tout de suite, dès notre question, l'air affable et empressé du Maître nous parut de bon augure.
„Bourdelle! Je félicite sincèrement mes bons amis de Prague d'avoir songé à organiser une exposition de ses oeuvres. Et si vous voulez connaître mon opinion sur sa sculpture, je suis d'autant plus disposé à vous la dire que Bourdelle est un de ces hommes et de ces artistes dont on doit parler. C'est un éclaireur de l'avenir.
J'aime sa sculpture, très personelle, bien correspondante à sa nature sensible, à sin tempérament passioné et fougueux.
Et j'y trouve cette certaine délicatesse qui est le propre des forts. L'impétuiosité est la caractéristique du talent de Bourdelle. Sa sculpture est vivante, et attique, telles ses délicieuses figurines où l'on retrouve la grâce nourrie des Tanagras. Après les Grecs, il apporte les dernières nuances de la Beauté, sait épandre cette lumiére normale qui enveloppe toutes choses aux jours de beau temps.
„Bourdelle est und Grec de la France méridionale. Tout jeune, il vient à Paris, où il entre en scène comme un petit taureau dans l'arène avec ses forces naturelles, et, immédiatement, nous le voyons aux prises avec les habiletés des piccadores rompus à toutes les roueries de notre vie artificielle. Il entre à l'École dans l'atelier de Falguière; mais le maître et l'élève sont deux natures trop semblables douées l'une et l'autre de la même sensibilité. Els se sépareront bientôt. Au reste, l'École aurait exercé sur Bourdelle sa néfaste influence; elle aurait changé sa personnalité, dérogé ses dons naturels, refroidi son talent. Ne pouvant régler ses moyens, ses facultés, on l'a attelé, mis sous le joug! C'est l'histoire de beaucoup de jeunes gens pourtant doués, mais dépourvus de l'énergie nécessaire pour s'affranchir de la tutelle administrative d'une institution caduque qui n'est qu'une grosse organisation pratique dénuée de toute conscience artistique.
„Bien heureusement, le robuste tempérament de Bourdelle réagit avec vigueur. Encouragé par Dalou le jeune sculpteur refuse de concourir pour le prix de Rome. Il est sauvé.
„Mais il ne retrouvera sa belle personalité qu'avec moi. Je lui ai enseigné à se défier de sa trop grande facilité; je l'ai averti de ce danger que l'École n'eut pas manqué d'aggraver.
„J'ai connu Bourdelle voilà qninze ans. C'était avant le „Balzac“. Quelles joies n'ai-je pas éprouvées depuis, quels enchantements aujourd'hui encore quand, trop rarement, hélas: j'ai l'occasion de le voir dans son atelier. Allors quelles trouvailles; quelle allégresse de trouver là des modelés que mes études n'ont fait pressentir, – et que voilà réalisés! Ma reconnaissance envers Bourdelle était si vive à ces moments-là que je ne saurais vous l'exprimer. Alors tous deux, communiquant à ceux qui étaient là notre ardeur et notre enthousiasme, nous mettions l'atelier en fête! Alors l'avenir était à nous! Ah! Dieu merci! quelles bonnes heures! que nous prolongions d'un excellent déjeuner qui assemblait la petite famille du sculpteur.
„Et chaque visite fut toujours une occasion d'allégresse générale. C'est d'ailleurs, cet intérieur de Bourdelle un spectacle d'une psychologie très carastéristique. C'ést merveille de voir cet artiste ardent, ce travailleur, cet homme d'action, entraîner à l'action, à la vie, à l'enthousiasme tous ceux dont il aime s'entourer, à qui il aime parler, communiquant à tous, femme, enfants, modèles, disciples, compagnons, son feu intérieur. Un signe particulier: Bourdelle est toujours le premier à manifester un sentiment que tout le monde aussitôt partage.
„Je pourrais m'étendre longuement sur les qualités du sculpteur. Au dernier Salon de la Société nationale des Beaux-Arts, j'ai beaucoup admiré son buste de Ingres, tout animé de la maestria des maîtres du XVIIIe siècle, où l'artiste semble avoir procédé d'une certitude à une autre certitude, sans hésitation ni repentir.
„C'est à Bourdelle qu'est dû le monument de la Défense nationale à Montauban, la patrie de Bourdelle. On a beaucoup critiqué cette oeuvre, tant à Paris quà Montauban. Il n'en est pas moins vrai que c'est là une oeuvre épique, – un des meilleurs élans de la sculpture actuelle. Il est à remarquer combien ce monument considéré dans son ensemble, surtout de loin garde de grandeur et d'unité, grâce à la distribution et au jeu de grandes valeurs essentielles. C'est encore l'exclusion des moyens ordinaires si péniblement visibles dans les choses d'école, c'est cette fraîcheur, cette spontanéité de vision et d'exécution qui rattachent ce monument de Bourdelle aux oeuvres des belles époques.
„Ce faisant, Bourdelle n'a pas manqué de blesser tous ceux qui, nourris de l'éducation de ce temps, trouvent, à donner satisfaction au goût propre, de faciles et prompts succès. Il est vrai que, d'autre part, Bourdelle a contribué à régénérer la sculpture actuelle autant qu'il le pouvait faire au jour où nous vivons.“", n.p.

Other Mediums listed