exhibition

[Twenty-third Exhibition of the Union of Fine Artists Manes in Prague 1907. French Impressionists]

Třiadvacátá výstava Spolku výtvarných umělců Manes v Praze 1907. Francouzští impressionisté


ID: 128, Status: proof read
Exhibition period:
Oct‒Nov 1907
Type:
group
Currency:
K (Austro-Hungarian Krone)
Quickstats
Catalogue Entries: 156
Artists: 40
Gender: female: 2, male: 38
Nationalities: 4
collapse all Catalogue View List View
Date Title City Venue Type
Date Title City Venue # of common Artists
Oct 1‒Nov 1, 1908 VIII. Serie Französische Impressionisten Zurich Zurich (exact location unknown) 25 artists
Jun 26‒Jul 13, 1911 L'Eau Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 20 artists
Nov 14‒30, 1907 Fleurs et Natures Mortes Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 17 artists
Mar 2‒4, 1907 Collection de M. George Viau Paris Galeries Durand-Ruel 14 artists
Dec 1912 Ausstellung von Werken Moderner Franzosen Vienna Galerie Arnot 12 artists
Mar 1, 1913 Französische Impressionisten Vienna Galerie Miethke 12 artists
1912 Exposition d'Art Moderne Paris Galerie Manzi, Joyant & Cie. 12 artists
Dec 19‒30, 1910 La Faune Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 18 artists
May 15‒16, 1908 Tableaux Modernes. Aquarelles, Dessins et Pastels Paris Hôtel Drouot 14 artists
Nov 1909 Impressionisten - Ausstellung Munich Moderne Galerie (Heinrich Thannhauser) 11 artists
Jun 8‒16, 1914 Le Paysage du Midi Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 13 artists
Jan 1914 Moderne Franzosen Vienna Galerie Arnot 13 artists
Mar 19‒22, 1907 Collection de M. George Viau (Deuxième Vente) Paris Galeries Durand-Ruel 23 artists
Dec 10‒31, 1907 Exposition de Cent Vingt Tableautins, Peintures, Aquarelles, Pastels et Dessins Paris Galerie Eug. Blot 18 artists
Jul 18‒Sep 30, 1912 Die klassische Malerei Frankreichs im 19. Jahrhundert Frankfurt am Main Gebäude des Frankfurter Kunstvereins 16 artists
Mar 8‒Apr 13, 1913 Interprétations du Midi Brussels Brussels (exact location unknown) 16 artists
Oct 15‒Nov 8, 1908 XI. Jahrgang. Winter 1908/09. II. Ausstellung. [Kollektion Lovis Corinth. Ausstellung "Stilleben"] Berlin Paul Cassirer 13 artists
Jun 7‒8, 1911 Collection Henry Bernstein Paris Hôtel Drouot 10 artists
Dec 1913‒Jan 18, 1914 Französische Meister Vienna Galerie Miethke 10 artists
Mar 12‒Apr 17, 1910 La Libre Esthétique. L'Évolution du Paysage Brussels Brussels (exact location unknown) 16 artists
Dec 16, 1907‒Jan 4, 1908 Portraits d'Hommes Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 23 artists
Nov 22‒23, 1910 Collection de M. Albert Bernier Paris Hôtel Drouot 13 artists
May 9‒12, 1914 Collection Roger Marx. Tableaux, Pastels, Dessins, Aquarelles, Sculptures Paris Galerie Manzi, Joyant 18 artists
Jul 20‒Aug 5, 1911 La Montagne Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 10 artists
May 17‒28, 1910 Nus Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 13 artists
May 20‒22, 1911 Vente au bénéfice du Monument Cézanne Paris Hôtel Drouot 10 artists
Sep 1913 A XIX. század nagy francia mesterei [The Great French Masters of the XIX. Century] Budapest Ernst Múzeum 14 artists
Mar‒Apr 1913 Kollektion Moderner Franzosen Vienna Galerie Arnot 10 artists
Mar 1‒Apr 5, 1908 La Libre Esthétique, Salon Jubilaire Brussels Brussels (exact location unknown) 17 artists
Oct 24‒Dec 2, 1912 XV. Jahrgang. 1912-13. Erste Ausstellung. [Galerie-Ausstellung] Berlin Paul Cassirer 12 artists
16/03/1906 - mid/06/1906 [VIII. Jahrgang. VII. Ausstellung. Französische Meister] Berlin Paul Cassirer 8 artists
Jun 10‒13, 1908 Collection Thadée Natanson Paris Hôtel Drouot 8 artists
19/01/1912 - end/02/1912 Französische Meister Vienna Galerie Miethke 7 artists
Apr 27‒Jun 19, 1910 Nemzetközi Impresszionista kiállítás [International Impressionist Exhibition] Budapest Művészház 16 artists
Apr 20‒May 15, 1910 Prima Mostra italiana dell'Impressionismo, opere di Paul Cézanne, Edgar Degas, Jean-Louis Forain, Paul Gauguin, Henri Matisse, Claude Monet, Camille Pissarro, Pierre-Auguste Renoir, Medardo Rosso, Henri Toulouse-Lautrec, Vincent Van Gogh Florence Lyceum Club 7 artists
Nov 8, 1910‒Jan 15, 1911 Manet and the Post-Impressionists London Grafton Galleries 9 artists
Nov 1909 Eröffnungs-Ausstellung November 1909. Moderne Galerie München Munich Moderne Galerie (Heinrich Thannhauser) 12 artists
Nov 13‒Dec 4, 1909 Natures Mortes et Fleurs (Peintures) Paris Galerie Eug. Blot 9 artists
07/1913 - end/09/1913 [XV. Jahrgang. 1912/13. Zehnte Ausstellung. Sommerausstellung] Berlin Paul Cassirer 8 artists
May 3‒15, 1909 Aquarelles & Pastels de Cézanne, H.-E. Cross, Degas, Jongkind, Camille Pissarro, K.-X. Roussel, Paul Signac, Vuillard Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 6 artists
Jan 1913 Francia Impresszionisták (Manet) és Herman Lipót gyüjteményes kiállítása [Exhibition of the French Impressionists (Manet) and the Collected Works of Lipót Herman] Budapest Ernst Múzeum 7 artists
ca/04/1911 - 14/05/1911 XIII. Jahrgang. Winter 1910/1911. X. Ausstellung. [Sammlung Maurice Masson, Paris] Berlin Paul Cassirer 8 artists
Oct‒Nov 1910 Ausstellung französischer Kunst des 18., 19. und 20. Jahrhunderts Leipzig Museum der bildenden Künste 18 artists
May 14‒16, 1914 Collection de M. Herbert Kullmann (de Manchester) Paris Hôtel Drouot 6 artists
Mar 5‒22, 1908 X. Jahrgang. 1907/1908. VII. Ausstellung. [Kollektion Vincent van Gogh] Berlin Paul Cassirer 7 artists
Mar 15‒Apr 28, 1907 Paul Gauguin [und französische Postimpressionisten] Vienna Galerie Miethke 6 artists
Apr 18‒30, 1910 D'après les maîtres Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 10 artists
beg/01/1913 - 20/01/1913 XV. Jahrgang. 1912-13. Dritte Ausstellung. [Sammlung Gottlieb Friedrich Reber, Barmen] Berlin Paul Cassirer 8 artists
Mar 7‒Apr 12, 1909 La Libre Esthétique. Seizième Exposition Brussels Brussels (exact location unknown) 9 artists
Oct‒Nov 1911 Französische Impressionisten Vienna Galerie Arnot 5 artists
May‒Jun 1914 46. výstava S.V.U. Manes v Praze (členská) [46. (Member's) Exhibition of the Union of Fine Artists Manes in Prague] Prague [Pavilion in Kinsky Garden] 8 artists
Oct 12, 1913‒Jan 16, 1914 Post-Impressionist and Futurist Exhibition London Doré Gallery 11 artists
1912 Выставка сто лет французской живописи (1812-1912) [Vy'stavka sto let franczuzskoj zhivopisi (1812-1912) : Exhibition 100 Years of French Painting (1812-1912)] Saint Petersburg Institut Francais de St. Pétersbourg 26 artists
May 1‒15, 1912 Salon de Mai 1912, Première Exposition Marseille Ateliers du Quai Rive-Neuve 8 artists
May 1‒31, 1907 Ausstellung französischer Kunstwerke Stuttgart Museum der bildenden Künste 15 artists
Mar 2‒Apr 2, 1907 L'Exposition d'Art Français Contemporain au Chateau Des Rohan Strasbourg Chateau des Rohan 15 artists
Mar 15‒16, 1911 Tableaux Modernes. Aquarelles - Pastels - Dessins Paris Hôtel Drouot 11 artists
1908 Exposition Permanente Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 7 artists
mid/05/1912 - 09/1912 XIV. Jahrgang. Winter 1911/1912. IX. Ausstellung. [Sommerausstellung] Berlin Paul Cassirer 6 artists
1907 Collection Moreau (Tableaux, Dessins, Aquarelles et Pastels) Paris Palais du Louvre - Pavillon de Marsan 7 artists
Oct‒Nov 1913 Eröffnungsausstellung. Kölnischer Kunstverein Cologne Gemäldegalerie des Kölnischen Kunstvereins 7 artists
ca. 10/07/1914 - 11/10/1914 XVI. Jahrgang. 1914. Sommer-Ausstellung Berlin Paul Cassirer 5 artists
Apr 28‒May 19, 1913 International Exhibition of Modern Art [Armory Show] Boston Copley Hall 8 artists
Dec 1907 Modern francia nagymesterek tárlata. Magyar müvészek karácsonyi művásárja és az Éremkedvelők Egyesületének kiállitása [Exhibition ot the Great French Masters. Christmas Artfair of the Hungarian Artists and the Exhibition of the Medal Appreciation Association] Budapest Nemzeti Szalon 10 artists
Nov 1‒Dec 7, 1913 [XVI. Jahrgang. 1913/14. Zweite Ausstellung]. Degas / Cézanne Berlin Paul Cassirer 4 artists
Jul 3‒20, 1908 Exposition De Tableaux Modernes Paris Galerie Druet 5 artists
Mar 4‒25, 1913 XV. Jahrgang. 1912-13. Sechste Ausstellung Berlin Paul Cassirer 4 artists
Mar‒Jun 1913 Prima Esposizione Internazionale d'Arte della "Secessione" Rome Palazzo dell'Esposizone 18 artists
Mar 18‒Apr 23, 1911 La Libre Esthétique, dix-huitième Exposition à Bruxelles Brussels Brussels (exact location unknown) 5 artists
Apr 12‒Sep 30, 1914 Erste Ausstellung der Freien Secession Berlin Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 14 artists
May 1907 Tavaszi kiállitás. Gauguin, Cézanne stb. művei [Spring Exhibition. Works of Gauguin, Cézanne etc.] Budapest Nemzeti Szalon 9 artists
Feb 1913 Privatsammlung Dr. Oskar Reichel. Wien Vienna Galerie Miethke 4 artists
1910 Katalog-Auszug eines Teiles der im Besitze der Modernen Galerie befindlichen Werke Munich Moderne Galerie (Heinrich Thannhauser) 7 artists
Jan 9‒Feb 1913 Die Neue Kunst Vienna Galerie Miethke 5 artists
Oct 21‒Nov 20, 1905 Exposition de Peintures Paris Galerie B. Weill 4 artists
Jun 3‒15, 1907 Exposition des Oeuvres (Peinture et Sculpture) de MM. Bonnard, Maurice Denis, Hermann-Paul, Lacombe, Aristide Maillol, Ranson, K-X. Roussel, Sérusier, Vallotton et Vuillard Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 3 artists
Sep 1910 Utställnig af Utländsk Modern Grafisk Konst Stockholm Sveriges Allmänna Konstförening 3 artists
Feb 1‒Mar 31, 1914 Internationale Ausstellung in der Kunsthalle Bremen Bremen Kunsthalle Bremen 13 artists
May 1‒15, 1913 XV. Jahrgang. 1912-13. Achte Ausstellung Berlin Paul Cassirer 3 artists
May 9‒Jun 3, 1908 X. Jahrgang. 1907/1908. X. Ausstellung. Francisco de Goya Berlin Paul Cassirer 3 artists
Feb 17‒Mar 15, 1913 International Exhibition of Modern Art [Armory Show] New York Armory of the 69th Infantry 19 artists
Apr 29‒Jun 1905 VII. Jahrgang. Frühjahr 1905. VII. Ausstellung. [Collectionen Vincent van Gogh, Félix Vallotton] Berlin Paul Cassirer 3 artists
Nov 17‒29, 1913 Exposition Annuelle, 1er Groupe Paris Galerie Druet 3 artists
Nov 25‒Dec 7, 1912 Exposition Annuelle, 1er Groupe Paris Galerie Druet 3 artists
Feb 20‒Mar 14, 1906 [VIII. Jahrgang. VI. Ausstellung. Kollektionen von Lovis Corinth] Berlin Paul Cassirer 3 artists
Nov 27‒Dec 9, 1911 Exposition Annuelle, 1er Groupe Paris Galerie Druet 3 artists
Dec 4‒17, 1910 Exposition Annuelle, 1er Groupe Paris Galerie Druet 3 artists
Apr 1911 XIII. Jahrgang. Winter 1910/1911. IX. Ausstellung. [Kollektionen Walter Bondy, Rudolf Levy, Julius Pascin, Hans Purrmann] Berlin Paul Cassirer 3 artists
Aug‒Sep 1913 Neue Kunst. II.Gesamtausstellung Munich Hans Goltz 6 artists
1906 Elfte Ausstellung der Berliner Secession Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 9 artists
Jul 16‒Oct 9, 1910 Ausstellung des Sonderbundes Westdeutscher Kunstfreunde und Künstler Dusseldorf Städtischer Kunstpalast 5 artists
Jan 1913 1888-1913. Kunstsalon Fritz Gurlitt Berlin Fritz Gurlitt 5 artists
Feb 10‒25, 1905 Première exposition d'Ensemble d'Intimistes (Peintres d'Intérieurs) Paris Galeries Henry Graves and Co Ltd. 3 artists
1913 XXVI. Ausstellung der Berliner Secession Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 6 artists
Mar 24‒Apr 16, 1913 International Exhibition of Modern Art [Armory Show] Chicago The Art Institute of Chicago 10 artists
Dec 2‒14, 1907 L'Atelier de Sisley Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 2 artists
Nov 23, 1911 Exhibition of Pictures by Paul Cézanne (1839-1906) and Paul Gauguin (1848-1903) London Stafford Gallery 2 artists
Jun 19‒Jul 3, 1911 Exposition de peintures & d'aquarelles de Henri Edmond Cross & Paul Signac Paris Galerie Druet 2 artists
Oct‒Nov 1912 Sammlungen Richard Muther, Ludwig Hevesi Vienna Galerie Miethke 4 artists
May 6‒Jun 18, 1910 Manet. Monet Vienna Galerie Miethke 2 artists
Jan 6‒17, 1914 Exposition Cézanne Paris MM. Bernheim-Jeune & Cie 2 artists
May‒Oct 1909 Internationale Kunstschau Wien Vienna Gebäude der Kunstschau Wien 6 artists
Sep 22‒Oct 28, 1906 [IX. Jahrgang. I. Ausstellung. Manet-Monet-Ausstellung] Berlin Paul Cassirer 2 artists
Oct‒Nov 1913 Erste Ausstellung Berlin Neue Galerie 3 artists
Jul‒Aug 1905 Tentoonstelling van Schilderijen en Teekeningen door Vincent Van Gogh [Exhibition of Paintings and Drawings by Vincent van Gogh] Amsterdam Stedelijk Museum 2 artists
Feb 1913 Iványi-Grünwald Béla festményeinek és magyar műgyüjtemények bemutatása. I. Dr. Sonnenfeld Zsigmond gyüjteménye [Exhibition of the Paintings of Béla Iványi-Grünwald and the Presentation of Hungarian Art Collections. I. Zsigmond Sonnenfeld] Budapest Ernst Múzeum 3 artists
Jan‒Feb 1914 Ausstellung Preis-Konkurrenz C.R. [Carl Reininghaus]. Werke der Malerei Vienna Kunstsalon Pisko 3 artists
Oct 1912 Neue Kunst. Erste Gesamt-Ausstellung Munich Hans Goltz 4 artists
Apr‒May 1913 XXXXIII. výstava. S. V. U. Manes. Členská [XXXXIII. Exhibition. Union of Fine Artists Manes. Member's] Prague [Pavilion in Kinsky Garden] 3 artists
Feb‒Jun 1915 Terza esposizione Internazionale d'Arte della "Secessione" Rome Palazzo dell'Esposizone 8 artists
Mar 1911 XIII. Jahrgang. Winter 1910/1911. VIII. Ausstellung. [Kollektionen von Paul Cézanne, Ferdinand Hodler, Leopold von Kalckreuth, Fritz von Uhde, Maurice H. Sterne] Berlin Paul Cassirer 2 artists
Oct 19‒Nov 3, 1907 X. Jahrgang. 1907/1908. II. Ausstellung. [Kollektionen Philipp Franck, Ferdinand Hodler, Walter Leistikow, Karl Walser] Berlin Paul Cassirer 2 artists
Mar‒Apr 15, 1908 Van Gogh. Gauguin. Munich Kunstsalon W. Zimmermann 2 artists
May 25‒Sep 30, 1912 Internationale Kunstausstellung des Sonderbundes Westdeutscher Kunstfreunde und Künstler zu Cöln Cologne Städtische Ausstellungshalle am Aachener Tor 8 artists
Oct 1‒Nov 10, 1905 [VIII. Jahrgang. I. Ausstellung. Kollektion Claude Monet] Berlin Paul Cassirer 2 artists
Feb 17‒Apr 15, 1906 Internationale Kunstausstellung Bremen Bremen Kunsthalle Bremen 11 artists
1908 Fünfzehnte Ausstellung der Berliner Secession Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 6 artists
Nov 27, 1909‒Jan 9, 1910 Neunzehnte Ausstellung der Berliner Secession. Zeichnende Künste Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 5 artists
1912 Sommaire des Peintures et Sculptures de l'École Contemporaine exposées dans les Galeries du Musée National du Luxembourg Paris Musée National du Luxembourg 19 artists
May 1‒Oct 20, 1907 Internationale Kunstausstellung Mannheim Mannheim Kunsthalle Mannheim 11 artists
Dec 17, 1909‒Feb 6, 1910 Салон. Интернациональная выставка картин, скульптуры, гравюры и рисунков [Salon. Internaczionalʹnaya vy'stavka kartin, skulʹptury', gravyury' i risunkov : Salon. International Exhibition of Paintings, Sculpture, Prints and Drawings] Odessa Vladimir Izdebsky 6 artists
Oct 18‒Nov 25, 1905 Salon d'Automne. 3e Exposition Paris Grand Palais des Champs Elysées 19 artists
Feb‒Mar 1910 XXXI. výstava S. V. U. Manes. Les indépendants [XXXI. Exhibition of the Union of Fine Artists Manes. Les Indépendants] Prague [Pavilion in Kinsky Garden] 2 artists
Mar 14‒Apr 22, 1906 Exposition d'Art Français Basel Kunsthalle Bâle 5 artists
Oct 5‒Dec 31, 1912 Second Post-Impressionist Exhibition. British, French and Russian Artists London Grafton Galleries 3 artists
Oct 6‒Nov 15, 1906 Salon d'Automne. 4e Exposition Paris Grand Palais des Champs Elysées 17 artists
Feb 26‒Mar 27, 1910 Салон. Интернациональная выстака картин, скульптуры, гравюры и рисунков [Salon. Internaczionalʹnaya vy'staka kartin, skulʹptury', gravyury' i risunkov : Salon. International Exhibition of Paintings, Sculpture, Prints and Drawings] Kiev Vladimir Izdebsky 6 artists
Mar 9‒Apr 14, 1912 La Libre Esthétique. La dix-neuvième Exposition à Bruxelles Brussels Brussels (exact location unknown) 2 artists
Jun 25‒Jul 20, 1910 Салон. Интернациональная выставка картин, скульптуры, гравюры и графики [Salon. Internaczionalʹnaya vy'stavka kartin, skulʹptury', gravyury' i grafiki : Salon. International Exhibition of Paintings, Sculpture, Prints and Drawings] Riga Vladimir Izdebsky 5 artists
Apr 1910 Zwanzigste Ausstellung der Berliner Secession Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 5 artists
1912 XXIV. Ausstellung der Berliner Secession Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 5 artists
1913 Exposition Universelle et Internationale de Gand en 1913: Groupe II. Beaux-Arts: Œuvres modernes. Ghent Exposition universelle de Gand 20 artists
Nov 1910‒Jan 1911 Einundzwanzigste Ausstellung der Berliner Secession. Zeichnende Künste Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 4 artists
May 2‒Jun 7, 1910 Салон. Интернациональная выставка картин, скульптуры, гравюры и графики [Salon. Internaczionalʹnaya vy'stavka kartin, skulʹptury', gravyury' i grafiki : Salon. International Exhibition of Paintings, Sculpture, Prints and Drawings] Saint Petersburg Vladimir Izdebsky 4 artists
Apr 1909 Achtzehnte Ausstellung der Berliner Secession Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 4 artists
Jul‒Sep 1907 Salon des Beaux-Arts d'Ostende Ostend Casino Kursaal Oostende 2 artists
Dec 6, 1907‒Jan 5, 1908 Vierzehnte Ausstellung der Berliner Secession, Zeichnende Künste Berlin Paul Cassirer 3 artists
May 16‒Oct 31, 1911 Internationale Kunstausstellung der Münchener Secession Munich Königliches Kunstausstellungsgebäude am Königsplatz 3 artists
Oct 1911 Kunst unserer Zeit in Cölner Privatbesitz Cologne Wallraf-Richartz-Museum 2 artists
1911 XXII. Ausstellung der Berliner Secession Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 3 artists
Oct 1‒Nov 8, 1908 Salon d'Automne. 6e Exposition Paris Grand Palais des Champs Elysées 4 artists
Feb 29‒Apr 20, 1908 Frühjahr-Ausstellung des Vereins bildender Künstler Münchens "Secession" Munich Königliches Kunstausstellungsgebäude am Königsplatz 2 artists
May 29‒30, 1906 Vente Aux Enchères Publiques Des Tableaux, Études, Aquarelles, Pastels, Dessins, Eaux-Fortes, Gravures, Sculpture, Objets D'Art Paris Hôtel Drouot 3 artists
May 9‒Nov 2, 1914 Exposition Générale des Beaux-Arts / Salon Triennale Brussels Palais du Cinquantenaire 7 artists
Apr 22‒Oct 31, 1905 VI. Esposizione d'Arte della Città di Venezia Venice Giardini Pubblici 6 artists
Nov‒Dec 1912 Fünfundzwanzigste Ausstellung der Berliner Secession. Zeichnende Künste Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 2 artists
Nov‒Dec 1911 Dreiundzwanzigste Ausstellung der Berliner Secession. Zeichnende Künste Berlin Ausstellungshaus am Kurfürstendamm 208/9 2 artists
Apr 22‒Oct 31, 1907 VII. Esposizione Internazionale d’Arte della Città di Venezia Venice Giardini Pubblici 5 artists
May‒Oct 1913 LIA. Leipziger Jahresausstellung 1913 Leipzig Gelände der Internationalen Baufach-Ausstellung 2 artists
Apr 23‒Oct 31, 1910 IX. Esposizione d'Arte della Città di Venezia Venice Giardini Pubblici 2 artists
Jul‒Aug 8, 1908 The London Salon of the Allied Artists' Association. 1st year London Royal Albert Hall 2 artists
01/06/1905 - end/10/1905 IX. Internationale Kunstausstellung Munich Königlicher Glaspalast 2 artists
Organizing Committee
"Výbor [Comittee]:
Starosta [Mayor]: Jan Kotěra.
Kamil Hilbert; Otakar Nejedlý; Otakar Novotný; Jan Preisler; Viktor Stretti; Stanislav Sucharda; Jan Štursa; Max Švabinský; Vladimír Županský.
Architektonickou instalaci pavillonu [Architectural design of the pavilion]: Otakar Novotný.
Plakát [Poster]: Frant. Kysela.
Tajemník [Secretary]: W. Kieswetter.", n.p.
Catalogue
Katalog třiadvacáté výstavy Spolku výtvarných umělců Manes v Praze 1907. Francouzští impressionisté. 1907.
Nr. of pages: 57 [PDF page number: 52].
Holding Institution: Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze
Preface
Šalda, F. X.: Informační slovo úvodem, p. 5-31.

"Touto svojí výstavou chtěli jsme českému příteli umění výtvarného podati vývojový obraz francouzské malby v devatenáctém věku. Věděli jsme ovšem, jaké obtíže, skoro nepřekonatelné, staví se v cestu realisaci takového plánu, který plně nezmohla ani veliká oficielní centenálka v Paříži roku 1900; znali jsme jak těžko dají se získati ze soukromých galerií díla mistrů včera ještě popíraných, z nichž stali se skoro přes noc uznaní klassikové, díla, jejichž cena v několika letech namnoze se zestonásobnila, díla, po nichž jeste dnes stoupající poptávka v Evropě i v Americe. Věděli jsme, že sníme krásný sen, který zredukuje skutečnost v rozměry daleko, daleko skromnější; předvídali jsme, že uskutečními z něho sotva více než několik zlomků, tříšť. Nebylo nás tajno, že budeme musit upustit od mnohých jmen a snad největších a nejdražších, od mistrů, kteří jsou skoro vesměs v pevnýách rukou a z nichž šťastný majetník nepůjčí do cizího dalekého města neznámému uměleckému spolku ani posledního odštěpku; netajili jsme se tím, že mnohý mistr nebude v naší výstavě zastoupen šťastně, díly nejlepšími nebo typickými; byli jsme připraveni, že budeme musit slevit a mnoho slevit ze svého snu; tušili jsme mezery a ne malé mezery v díle, jehož jsme se podjímali...
Nevzdali-li jsme se přece svého snu skoro šíleného, bylo to z dvojí úvahy: předně proto, že jde o výstavu významu výjimečného a nevšedního, o opravdové dílo kulturní, o klassické mo­derní umění, nejvyšší statek dnešního člověka, o nejkrásnější činy, které vykonal moderní duch, o výstavu, která nemůže přejít bez hlubších stop naším veřejným životem, alespoň u lidí vnímavějších, přístupným umělecké myšlence moderní. A po druhé proto, že jsme si řekli: je-li dnes taková výstava krajně obtížna, bude snad za deset let vůbec nemožna, poněvadž mistři, o něž nám jde, vkotví se ještě pevněji do historie a obrazy zaklíní se ještě hlouběji do galerií veřejných i soukromých...
Tedy: carpe diem!
A přes všecky překážky předkládáme dnes veřejnosti výstavu, která, nepodává-li i celý vývoj francouzské malby v devatenáctém věku bez mezer, napovídá a illustruje jej alespoň znamenitě v celkovém charakteru a může býti myslícímu pozorovateli pronaem, předsíní do chrámu moderní umělecké Myšlenky.
Dva geniové, které stáli u kolébky moderní malby XIX. století, dva velicí protagonisté v uměleckém dramatě moderním – dva protinožci, bez nichž nedá se myliti umělecký dnešek, Ingres a Delacroix, nám scházejí. – Neoddávali jsme se ovšem ani chvilku ilusi, že by bylo možno něco od nich získati, a pustili jsme je z rozpočtu tím spíše, čím větší jest jejich dílo: potřebovali by samotné výstavy, aby se ozřejmil jen poněkud jejich význam, význam vlastních patriarchů a praotců dneška.
První mistr, teprve dnes doceňovaný a chápaný, největší kreslíř všech dob, který dovedl uzavříti do jedné linie celý svět, rozený klassik, dědic řecké duše, jest veliký Nečasový ve svojí době i dlouho potom a většinou i dnes ještě... Umělec nejvyšší kážně, který se zdá povrchním duším chladným a suchým, kdežto v pravdě jest jen přísný a cudný, jako jest přísna a cudna každá síla. Dlouho viděli v něm jen doktrínu a system – doktrinu, jíž se buď vyhýbali nebo kterou poklá­dali za prospěšnou – nyní začíná se v něm vidět osobnost, osobnost vystupňovaná vlastní silou v typ. A zásluhu o to mají právě nejmodernější z moderních: Degas a Gauguin. Pochopili, že, má-li se překonat naturalism, musí se překonávat z Ingresa a Ingresem: stylem, sythésou, arabeskou vepsanou v obraz.
A druhý, Delacroix, vlastní moderní ingenium malířské, které dalo nové době dědictvím svoji jedinečnou sensibilitu malířskou, které stvořilo ducha a zor na přírodu a život musí se odvo­zovat od něho; a v tomto širším smyslu kryje se tak skoro s celým moderním uměním. –
Předchůdcem impressionistů, kteří tvoří vlastní kádr naší výstavy, jest tragická a vysoká figura Monticelliho, vznešeného šílence slunečného. Z jeho tragického osudu – Monticelli žil v nej­větší chudobě neznám v Marseilli, prodával svá díla po dvacetifranku a zemřel neznám – vypředl Mauclair nejkrásnější figuru svého „Města světla“, Brignona; dílo jeho jest zázrakem ma­lířského instinktu, samý barevný skvost, drahokamová mosaika: Monticelli jest klenotníkem barvy. Veliká hudební duše žila v tomto opuště­ném starci a stvořila si jiný zářnější svět, než jest tato ubohá temná barbarská stavba: ve svých obrazech ustrojila si féerie krásy a něhy, jakých nezřel žádný dvůr královský a park knížecí. Z hustého těsta barevného, které zhnětl a nanášel prstem na desku, stvořil svět nejduchovnějších snů, svět gracie a milostné něhy srdce i oka, s nímž dá se srovnat jen svět velikého erotického snivce XVII. století, Watteaua.
„Technika jest osobností,“ zní jeden axiom Wildeův; platí-li kde plně, jest to v umění výtvarném. Musí se mu jen správně rozumět; technika není recept ani hmotný trik nebo naučená formule, technika jest hmotný aequivalent charakteru, znakové písmo, podpis ne ruky, ale zraku nazírajícího a hutnícího všecko pod určitým, jedinečným úhlem. Jsou techniky frázovité a rozředěné, malicherné a piplavé, lísavě umdlévající, zavilé a odpudivě neurasthenické – a jsou jiné: jadrné, charakterné, hutné, nervní, křepké, horké a bezprostřední jako pevný chod krásného mladého těla nebo velkodušný vzlet písma upřímného, čestného člověka. Co činí nám drahé impressionisty, není formulka pleinairová, ani formulka o rozkladu a skladu barevném, nýbržtento vřelý rukopis, tento krásný charakter, vnitřní celosti a nerozdělenosti, vášnivá nervní inspirace jejich díla: krásná poctivost a síla jejich osobnosti.
V impressionismu viděli jeho vrstevníci formuli, o níž se přeli, kterou potírali nebo hájili; a formule impressionistická není o nic méně problematická než kterákoli jiná formula umělecká. My dnes hledáme a nalézáme v impressionistech osobnosti – cosi, co se nedá v umění oddisputovat, co zůstane, pokud potrvá umění. Ta trocha, kterou se lišili od velikých starých mistrů, zajímá nás až na druhém místě; na prvním hledáme a nalézáme, co je pojí se vším velikým uměním západním. Plein-air, malba jevů světelných a atmosferických, snaha, zachytiti nuanci a půtón, charakterisuje jen některé a někdy je spíš obmezuje, než charakterisuje; někteří jsou silni ne svojí formulí, ale vedle ní nebo i přes ni (platí zvláště o neoimpressionistech), ale všichni jsou silní svojí poctivostí, svoji tvárnou silou a ryzostí, svoji výtvarnou kulturou a čistotou zrakovou i duchovou.
Nejvýše ze skupiny zvané impressionistická stojí Manet. Jest nejširší, nejbližší starým mistrům, Halsovi a Goyovi; pozdější impressionisté pojímají pravdu malířskou, není pochyby, mnohdy příliš úzce (třebas ryze), příliš analyticky; specialisují se, uzavírají se v odbory, které vytěžují soustavně: Manet nemá nic ještě z této specia­lisace – opravdový, šírý, geniální duch, který maluje s počátku temně se stejným charakterem, se stejnou silou, stejným výrazem i nervem jako na sklonu dráhy světle a plein-airově; neboť není odvislý od hmotných látkových oborů, nevssává z nich do sebe výraz, nýbrž zalévá je a přepodstatňuje je sám plností a horkostí svého vnitřniho života. Má vlastnosti duchů největších: noblessu a klid při veliké síle a útočnosti, kul­turu uvědomělého charakteru, který si vlastní všecko, čeho se svým typickým způsobem do­tkne: opravdový umělecký grandseigneur, tak samozřejmý ve svém způsobu jako kterýkoli starý veliký mistr ve způsobu jemu vlastním.
Jiná osobnost z impressionistického kruhu, ne snad tak vysoká jako Manet, ale úžasně celá a výrazná jest Renoir. Renoir, nejfrancouzštější ze svého kruhu, zachránil všecku sladkost a plnost malby ve vlastním smyslu slova pro novou tech­niku a methodu Monetovu: jest malíř v úzkém snad smyslu slova, ale víc malíř než jiní, plnzvuký jako žádný z jeho druhů, malíř teplý, hutný, zaplněný, malíř nejdokonalejší, nejkrásnější látky. Teplo krásně organisovaných těl dýchá z jeho obrazů: šťastná fysis zpívá tu píseň, jejíž harmoničnost zdá se býti skoro anachronismem v dnešní době zoufale a vzbouřeně ohyzdné – zdála by se anachronismem, nebýt plnou uměleckou pravdou. Váže impressionisty francouzské s krásnou národní minulostí, s osmnáctým stoletím francouzským, a hloub ještě do veliké minulosti: přes Fragonarda s nikým menším než s Rubensem. Renoir bývá nazýván malířem, který objevil moderní ženu, malířem její gracie, jejího kouzla šťastně smyslného – rád bych k tomuto jen dodali že u ženy více než kde jinde slovo „moderní“ znamená jen zvlášť intensivní uvědomění si její pravěkosti a bezvěkosti.
Monet jest vlastním tvůrcem impressionismu jako školy a techniky. Vyšel z Maneta – pod vlivem jeho namaloval řadu obdivuhodných věcí figurálných – a bral od něho, ale domyslil jej také technicky, vyvodil z něho důsledky, usoustavnil jej. Monet domýšlíkulturu oka, vyhrocuje ji někdy již jednostranně: obmezuje se již výlučně na zbystřené oko a na energickou ruku, sledující každý jeho příkaz, každý jeho útok. Jest veliký umělecký paedagog, ozdravovatel a vychovatel oka moderního člověka: zbrojí je k úkolům, které byly cizí generacím předchozím. Postavil se první úplně na své nohy; odpoutal se od umělecké tradice jako nikdo před ním a – významný i osudný rys, nový v malířském vývoji evropském – v pochybách utáká se o pomoc již k vědě, k optice i kchemii. Intuice ustupuje přesné a zaručené methodě, vědeckému dů­kazu i průkaznosti: od něho vede rovnou cesta k neoimpressionlsmu. Veliký robustní talent, vlastní ouvrier školy, bližší naturalismu než předešlí im­pressionisté, rozumí-li se naturalismem (a jen tak má to slovo vůbec smysl) odpor k tradici, kon­venci, komposici. V mladších létech dovedl za­chytit často lyrickou atmosféru, poesii krajiny jako málo kdo druhý; později jde mu leckdy jen o konstatování rozdílu v osvětlení: vědecky objektivný zájem převažuje subjektivnější živly. Má serie obrazů o témž sujetě, kde chytá půltóny a čtvrttóny světelné, pravdu prchavého jevu – impressionista v pojmovém, etymologickém smyslu slova.
Cézanne, ani ne před rokem zemřevší, vděčí za lecos v technice Pissarrovi, ale ne za nejpod­statnější, za uměleckou strukturu svého char­akteru: zde dali mu daleko víc Courbet, Delacroix a hlavně Daumier. Jest v mnohém tichým protestem proti impressionismu, proti jeho analyse a specialisaci; dílo jeho přineslo korrektiv impressionismu, kterému porozuměli nejmladší, když impressionism začal tuhnout ve formulku, a v němž nalezl nový rozvoj stravu pro sebe a svoje cíle. Cézanne jest primitiv, milenec šťavna­tých, silných kořenných barev, jež impressionism na konec odnervoval svojí nekonečnou differenciací; kde impressionismus zabloudil do slepé uličky, kde
hnal se za zdrobnělým a zdrobňujícím, kde chce chytat půltóny a čtvrttóny, vrací se Cézanne k celku, k synthese; primitiv, jemuž jest vlastní zvláštní velikost a celost zření, které upomíná svojí konkrétní jedinečnou krásou někde až na rozkoš hmatovou. Ne šírý heroický duch, objíma­jící poesii a pathos doby, nýbrž vášnivý zapálený malířský instinkt, umělecká intuice, umělecké in­genium jest Cézanne; jest těžko říci, je-li ve­liký, ale nelze pochybovat o tom, že jest ryzí a poctivý, ryzí jako musí býti vždy lidé, u nichž hledáme opory v dobách kolísavých, zrazených, rozpoltěných a seslabených jako jest doba dnešní. Gauguinovi znamená neselhávající, bezespornou jistotu; bez Cézannea nedá se myslit jednu dobu ani Van Gogh; Vuillard a Bonnard rozvádějí často jen jeho stěsnanou sílu...
K impressionismu bývá počítán Degas, ale velmi malým právem, vlastně jen náhodností vnějškového sdružení, okolností, že vystavoval s nimi. V pravdě jest tento veliký samotář re­akcí proti impressionismu – reakcí rozuměj v uměleckém smyslu, reakcí, jakož jest proti­časový ve vlastní podstatě každý veliký tvůrčí čin, který poráží a zvrací všecky tak zvané vy­moženosti časové a pokrokové. Ingres, Daumier, staří Primitivové italští, každý z nich svým způ­sobem, přispěli k látce jeho uměleckého charak­teru; ale forma jest vlastním dílem jeho ducha, ducha jedinečně trpkého a silného, který dovedl svoji lásku ukrýt pod krunýř nenávisti a misan­thropie – nejcudnější z cudných... Jeho slovo jest velikost a to znamená komposici a styl – ale ne komposici italskou, tradiční, podle geome­trického receptu, nýbrž komposici ryze osobní, momentní, stavěnou ne z linií, nýbrž z prostorů. A styl ne apriorní, nýbrž empirický: všecku oškli­vost, bídu, křeč, grimassu moderního života vy­hnanou v grandiosnost; synthésu ne pohybu pro pohyb, nýbrž pohybu pro charakter: pohyb, který shrnuje celý charakter, typické gesto, osudové gesto. Momenty, jen momenty života, ale vy­brané: ty, v nichž se kamení... Degas není jen moderní klassik, jest víc: klassik modernosti. Staří ryli na mince hlavy božstev; stejně tak ma­loval Degas masku modernosti, ale pravidlem na material nejkřehčí. Člověk plný tvaru, jehož obrazy jsou přímo (nemám jiného slova) napě­chovány formou. Je to svého způsobu Flaubert – ne ovšem Flaubert „Salammbo“, nýbrž Flaubert „Sentimentální výchovy“ –: jako z jeho románu vykrájel by dnešní spisovatel deset, dvacet knih, tak také v jednom obraze Degasově jest zhuštěna řada průměrných pláten.
lmpressionistické hnutí není opsáno jmény něko­lika velikánů, jež jsem výše charakterisoval: tvoří je ještě celá řada silných a poctivých talentů, malířů krásně a jemně organisovaných, třebas menšího rozpětí křídel. Jmenuju z nich jen ty, kteří jsou zastoupeni na naší výstavě: Jongkinda, druha generace let třicátých, v němž ocenili až impressionisté předchůdce a připravovatele cesty; Lebourga, solidního malíře, který se stará více než jeho druhové o t. zv. malířskou krásu v starším smyslu slova; dále zvláště rozkošného Sisleye, vlastního krajinářského lyrika školy, básníka krajinné nálady, a krásně znepokojeného, pocti­vého umělce Pissara, který poučil ve svém dlouhém rozvoji jednu chvíli Cézannea a podepřel druhou chvíli novoimpressionism tím, že přijal v rozhodný moment pointillistickou techniku. A pak podtrhl bych rád ještě dvě ženská jména, z nichž první jest mně zvláště drahé: Bertu Mo­risotovou a Američanku Mary Cassattovou. Berta Morisotová byla víc než žákyní Manetovou, byla jeho druhem a přítelem, jenž měl vliv i v jeho tvorbu: umění Manetovo stykem s touto velikou dámou a básnířkou velkosvětského kouzla na­bývá charmu, stává se pružnější i graciesnější; její světlé ženské postavy vyvolávají ve mně vždy svojí křehkou něhou vzpomínku na Goncourtovu „ Chérie“.
Z druhé, mladší, generace impressionistické, která nezanedbává komposice a chce spojiti útočnou sílu temperamentu s intimnějšími duševními kvali­tami, stůj zde jeden za všecky, Maufra, malíř jadrného zdraví. –
Neoimpressionismem vniká do umění poprve vědecká methoda; umělci poučují se o processu vidění u fysiků a chemiků, u Chevreula a Helm­holtze. Jde o novou techniku, kterou zastancové její odvozují od největších moderních malířů, Constablea a Delacroix, tvrdíce, že jen logicky a důsledně domýšlejí, co jest zde již in nuce. Technika neoimpressionistická žádá, aby barvy byly nanášeny v malých dílcích, bodech, kupkách a aby malíř používal nemísených čistých barev spektrálných po zákonu o komplementérnosti. Jak patrno, jde tu o dosažení největší možné svíti­vosti a čistoty barevné, o pohyb, lehkost, tok, o odhmotnění obrazu. Otázka, pokud theorie techniky neoimpressionistické jest správna nebo nic, jest s uměleckého hlediska vedlejší. Umě­lecká kritika musí se tázat jen jedno: pokud jest takováto technika vnitřní nutností tomu kterému talentu, pokud jest výrazem jeho charakteru a pokud dovede jej projeviti v typické umělecké dílo, podávající beze zlomků, co chtěl a po čem toužil.
Tvůrcem nové impressionistické theorie, i uměl­cem, který jí první užil na svoje díla, jest před­časně zemrelý Seurat, umělec jistě znamenité síly tvárné, nesený vášnivou touhou po novém umění monumentálním, hnaný celým rázem svého talentu k velkému plošnému umění dekorační­mu. Celý život jeho byl houževnatý boj o ve­liké umění; ve chvíli, kdy se mu velmi těsně přiblížil, zemřel, nepodav posledního nevývratného důkazu o nové komposici, kterou by s sebou nutně přinášela neoimpressionistická theorie, bylo-li by jí racionelně pracováno.
Velmistrem školy neoimpressionistické a ob­hájcem její theorie činem i slovem jest dnes Signac, bez odporu veliký malířský talent. Užasně jemné oko předurčilo Signacovi již samo sebou, že se obmezuje na menší plochu, na obraz nástěnný, který řeší s neobyčejnou distinkcí. V nejlepších pracích jest Signac znamenitým zduchovnitelem krajiny; jeho obrazy jsou díla velikého malířského purismu; nadechnutá oblaka světelných atómů nesou se plátnem a připomínají svět čistší a jemnější, vzdušnější svítivější a lehčí než jest svět, v němž obyčejně žijeme; tyto obrazy vibrují jako světelná tichá hudba z vyšší jakési podnebeské sféry. Uzkostlivě čistotné jest toto umění, čistší než vzduch, který pravidelně dýšeme.
Do skupiny neoimpressionistické řadí se z malířů naší výstavy ještě Cross a Luce, velmi zajímaví krajináři, a Belg Theo Van Rysselberghe, jehož dekorace prochvívá bohaty rytmus. –
Veliké umění monumentálné, umění plošné a dekorační jako poslední cíl vší malířské snahy tanulo také před zrakem dvou velikých nešťastných přátel, Vincenta Van Gogh a Paula Gauguina, jako osobnosti i síly umělecké nejvýznačnějších z poslední fase francouzské malby. Život obou byl dramaticky pohnutý román, vyplněný cele vášnivou, sžíravou láskou k nejvyššímu v umění. Současně se Seuratem útočil Gauguin na jeho cíl, na stvoření nového dekoračního stylu, nové monumentálné malby, ale cestou opačnou cestě Seuratově. Dlouhá jest jeho vývojová dráha; vyšel od Pissara a Moneta, byl na počátku modernistou, aby skončil jako krajní synthetik a zdánlivě barbarský exotik, jako veliký dekoratér, jehož i nejmenší plátna jsou prochvěna jedinečnou slavnostností a klenou se jako krásně sroubené klenby z barvy a linie – plošné umění promlu­vilo tu poslední své slovo. Cesta k tomuto cíli vedla přes Degase a lngresa, přes liniovou ara­besku. V poslední tahitské době – žel tuším ne­zastoupené na naší výstavě – obětuje ploše všechnu interessantnost: nestará se o světelné effekty a hru valeurů, pomíjí všecko, co by mu mohlo roztříštit konečný dojem šťastného hlubo­kého klidu; nedrobí se, koncentruje se. Působí ve­likou nelomenou silou plochy, naplněné hutně a jadrně krásnou čistou barvou – veliký šťastný primitiv. A výsledek: veliké, šťastné, uklidňující umění, zralá krása, lahodná pastva a spočinutí uštvanému modernímu zraku.
Van Gogh je prostě Neklassifikovatelný: náplň šílených, bolestných dravých plamenů malířských, jež chtěly obejmout a prosvítit celý svět a sežehly tělesnou schránu člověka, jenž ji nesl. Meier-Graefe, který mu věnoval nejkrásnější kapitolu svojí Entwicklungsgeschichte, praví kdesi dobře, že by se neměl vůbec vykládat a opisovat uměleckými pojmy. Van Gogh podává opravdu někdy méně a ča­stěji více než umění. Co maluje, nejsou obrazy určené k výzdobě našich bědných nebo zmelioro­vaných bytů – jsou to činy nebo zločiny, bouřky krásných, silných smyslů, tragický osud jeho ve­likodušné povahy. Jeho malby, zdálo se mně vždy, jakoby byly zryty a ožehnuty bleskem; zdálo se mně vždy, že se z nich kouří – ta­kovým sehnaným, nervovým napjetím, takovou mlunnou atmosferou energie jsou napojeny. Ano, to maloval člověk, který neuměl opatrnicky na sobě spořit, který nedovedl se nevydat při každé příležitosti celý, do vlíkna posledního kořene. Van Gogh jest malířské ingenium tak výlučné jako Monticelli, jehož tak šíleně miloval; jako Monticelli maluje i Van Gogh divokou cigánskou hudbu, jest současně barbarský i raffinovaný, s místy chvilkové nesmírné milostné něhy – ne slabé, ale silné, která dojímá proto dvojnásob. Ale Monticelli jest vedle něho i měkčí, i užší, i ležernější; Monticelli člověk lyrický, Van Gogh člověk tragický; tam člověk jižní rasy, zde seveřan, tam italský rozkošník, zde duch v podstatě náboženský, jemuž jest umění výrazem poslední naději i posledního zoufalství, mostem, jímž se spojuje s druhým břehem, cosi, čím se modlí i rouhá současně. Největší titani malířští v něm ožívají a se prodlužují: Daumier, Delcroix, Millet. Jako Millet jest ve svých figurálných kusech veliký, vážný epik, přísnější ještě než veliký malíř francouzského sedláka; více než on akcentuje Van Gogh strukturu, vystupňovává ji až v monumentální ... ohyzdnost, řekne měšťácký estetik, charakternost, řekneme my.
Na výstavě naší zastoupen jest také velmi zajímavý přítel Van Goghův i Gauguinův, člen družiny Pont-Avenské, Bernard, který později dal se jinou cestou. –
Z posledních tendencí a snah, pokud se již vykrystalisovaly v pevnější umělecký útvar a přinesly celá a rozhodná díla umělecká, uvádívá se obyčejně intimism. Rozumí se tím umělecký směr, který přináší buď reakci proti impressionismu nebo korrekturu jeho. Impessionisté obmezovali se výlučně na zostřené oko, pokud vidí a co vidí z pozorovaného objektu – zavrhovali vzpomínku, cit, fantasii a jiné subjektivné složky tvůrčí práce. Malovali prima před přírodou, vázali se jí někdy až do jednostrannosti. Mladší generace pochopila i stinné stránky tohoto asketismu, který potlačuje mnohé náladové a psychické kouzlo, jež ne­dovede plně nahradit zraková výlučnost a bez­prostřednost. Po otevřené přírodě zalité plným horkým sluncem, kterou milovali a malovali skoro výlučně pozdější impressionisté, přišli mladší ma­líři na chuť zase šeru, kouzlu uzavřených interieurů, umělému osvětlení, kulturnímu a velkoměst­skému parfumu; pochopili, že citová nebo lite­rární narážka a připomínka nemusí seslabovat malířskou a zrakovou hodnotu obrazu, že může ji naopak obohacovat a stupňovat duchovějšími jemnějšími associacemi. Jiní reagují proti analy­tičnosti impressionismu, hledajíce ze zrakové em­pirie cestu k stylové monumentalitě a dekorační síle. Obojí shodují se v tom, že resultáty impres­sionismu přehodnocují, že z nich chtí raziti nové mince a užíti jich k novým cílům. Domýšlejí většinou impulsy velikých mistrů: Daumier, Cé­zanne, Delacroix, Manet stojí stále jako osudové hvězdy nad současným malířstvím francouzským; bohatství jejich podnětů živí a bude živiti ještě generace, a zásluhou mnohého rozkošného mla­dého malíře jest, že dovede s vkusem a poroz­uměním, s moudrou hospodárností spravovati vybranou část tohoto nesmírného dědictví...
Do skupiny intimistické počítají se obyčejně tři přátelé, Vuillard, Bonnard a Roussel. Jsou to vesměs malíři úžasně jemných a kultivovaných smyslů, plní ducha, vervy i vkusu. Vuillard, de­likátní malíř interieurů, bude asi na první po­hled nejbližší uměleckému milovníkovi; má mnoho náladového kouzla, mnoho přitlumeného bohat­ství v hlase, aby se nezamluvil na ráz do přízně jemného ducha. Bonnard jest odlehlejší, brutálnější často, ale i vervnější a vůbec silnější; rys velikosti prodírá se odevšad; v poslední době žene se za stylem s vervou sobě vlastní, aniž se proto vzdává dobrodiní i rozkoše nálady a em­pirie. Roussel jest z nich, zdá se, duše nejhudeb­nější, básník kouzelných tichých snů, o něž se člověk bojí, aby je nesmetl první náraz větru: zdrobnělý Ŕek s docela moderní citovostí.
Ke skupině této nemá daleko ani Pierre La­prade, snad nejmladší z našich vystavovatelů, odvážný i delikátní kolorista, malíř přirozené elegance, ne získané elegance krejčovské a od­koukaného chicu, nýbrž opravdový dandy duší a srdcem: zavírá rád do svých maleb cosi jako ironickou kritiku romantismu, vůni starých zapad­lých kultur i lásek."
Additional Information
Other Mediums listed
Participant Addresses listed

+Gender Distribution (Pie Chart)

+Artists’ Age at Exhibition Start(Bar Chart)

+Artists’ Nationality(Pie Chart)

+Places of Activity of Artists(Pie Chart)

+Exhibiting Cities of Artists(Pie Chart)

+Types of Work(Pie Chart)

+Catalogue Entries by Nationality(Pie Chart)

Name Date of Birth Date of Death Nationality # of Cat. Entries
Honoré Daumier 1810 1879 FR 4
Adolphe Monticelli 1824 1886 FR 7
Edouard Manet 1832 1883 FR 5
Pierre-Auguste Renoir 1841 1919 FR 7
Claude Monet 1840 1926 FR 8
Edgar Degas 1834 1917 FR 6
Camille Pissarro 1831 1903 FR 6
Alfred Sisley 1839 1899 FR 9
Paul Cézanne 1839 1906 FR 4
Berthe Morisot 1841 1895 FR 2
Mary Cassatt 1844 1926 US 1
Eugène Boudin 1824 1898 FR 8
Albert-Charles Lebourg 1849 1928 FR 5
Albert André 1869 1954 FR 2
Maxime Maufra 1861 1918 FR 3
Henry Moret 1856 1913 FR 2
Gustave Loiseau 1865 1935 FR 2
Jean-François Raffaëlli 1850 1924 FR 5
Jean Louis Forain 1852 1931 FR 4
Pierre Bonnard 1867 1947 FR 2
Ker-Xavier Roussel 1867 1944 FR 2
Edouard Vuillard 1868 1940 FR 3
Pierre Laprade 1875 1931 FR 2
Louis Legrand 1863 1951 FR 5
Louis Anquetin 1861 1932 FR 3
Maxime Dethomas 1867 1929 FR 3
Albert Marquet 1875 1947 FR 2
Henri Gabriel Ibels 1867 1936 FR 2
Auguste Bréal 1875 1938 FR 2
Paul Gauguin 1848 1903 FR 6
Vincent van Gogh 1853 1890 NL 6
Émile Bernard 1868 1941 FR 3
George Manzana-Pissarro 1871 1961 FR 2
Henri Edmond Cross 1856 1910 FR 3
Georges d' Espagnat 1870 1950 FR 3
Armand Guillaumin 1841 1927 FR 3
Maximilien Luce 1858 1941 FR 4
Théo van Rysselberghe 1862 1926 BE 3
Paul Signac 1863 1935 FR 4
Louis Valtat 1869 1952 FR 3
Recommended Citation: "Třiadvacátá výstava Spolku výtvarných umělců Manes v Praze 1907. Francouzští impressionisté." In Database of Modern Exhibitions (DoME). European Paintings and Drawings 1905-1915. Last modified Jan 20, 2020. https://exhibitions.univie.ac.at/exhibition/128